Červenec 2014

Nekulturní sebeláska

28. července 2014 v 0:34 | Gwendoline |  Poezie
Police plné nepřečtených svazků
nikdy netknutých studnic filosofie
jakožto i manifestů drog, polygamie a chlastu
a světových klasiků do maturitního seznamu
desítky autorů mačkají se v jedné frontě
na sebe se lepí
strany knih se třepí
Kundera právě šlápnul na nohu Dostojevskému!
pojďme o tom napsat pojednání
nad nímž se budeme všichni hromadně ukájet
zatímco beatnici spolu sdílejí svá lože
a hlavně neřeší politiku
knihovna je dokonalou dekorací do bytu
na Kafkův nos si každodenně věším své propocené ponožky
Oscar Wilde má pro mě funkci rohožky
a Bukowského používám jako pivní tácek
nemám čas konzumovat ty jejich žvásty o životě!
nepotřebuji další podněty k přemýšlení na záchodové míse!
stačí mi mít je tu vystavené jako vzácné exempláře
nebudu číst jiné, než svoje vlastní básně
nahá před zrcadlem a s rukou v rozkroku
nevyhnutelně se blížíc orgasmické zkáze

Lehkost bytí, jež je přenádherně snesitelná

27. července 2014 v 11:32 | Gwendoline |  Poezie
Andělé, co při mně v minulosti zvraceli
nyní nasávají sněhobílé čáry srolovanou tisícovkou z konferenčního stolku
připravila jsem je o jejich drahocenná hebká křídla
ostrou břitvou
a přišila je na svá vlastní záda
černou, tlustou nití
a jehlou zrezlou od neustálého potápění do hlubin
proto když mě necháš stát bosýma nohama na promrzlém chodníku
v slzách, bez objetí a s rukama v kapsách saka
které ti mimochodem vůbec nesedí
nevyvolá to ve mně už žádné zvláštní emoce
neboť mohu v tichosti levitovat nad zemským povrchem
stačí mávnout
a mohu se s lehkostí vznášet v meziplanetárním teritoriu
nikdy mě nebavily lživé výplody tvé bujné fantazie
rozlité sklenice, roztržky a násilná gesta
už nepodléhám gravitaci!
tyto pozemské přízemní neřesti mě nechávají ledově chladnou
ledově volnou a chladivě svébytnou
posledním stehem stala jsem se rostoucí lineární funkcí
shora neomezenou množinou iracionálních čísel
nepotřebuji být odnášena domů z bujarých oslav
a být nedobrovolně obdivována při hypnagogiu
nepotřebuji žádného z tvých domácích mazlíčků
protože teď si mohu pohladit jakéhokoliv živočicha v celé širé galaxii
násilím odebraná křídla jsou mým novým kožním derivátem
soukromým prostředkem k neuchopitelnému štěstí


Žízeň po životě

22. července 2014 v 15:02 | Gwendoline |  Poezie
Mám chuť uříznout si ucho a strašit kolemjdoucí dírou v hlavě
pobuřovat distingvované občany zbytky sluchového orgánu
rozdrcenou chrupavkou otevřít oči všem mechanickým slunečnicím
vyrvat je i s jejich pevnými kořeny z vyhřáté zeminy
a sebrat jim iluze o kultu Slunce
za nímž automaticky otáčejí své velké pestré hlavy plné semene
odumřelým ušním boltcem namalovat noční oblohu
přimět je pozorovat hvězdokupy roztroušené po galaktickém disku plátna
a učinit tak přítrž jejich ohavnému heliotropismu

https://www.facebook.com/R170poetry/posts/378346498984724