Kantýna

27. března 2015 v 23:06 | Gwendoline
Povídka s názvem Kantýna, trochu šílenost, psaná na několikrát po příchodech z hospody atakdál. Přesto se ale dostala mezi prvních dvacet v literární soutěži Cena Waltera Sernera. Celkem tam poslalo svoje věci skoro 600 člověků, takže mám masivní radost z toho, že jsem se dostala až tak daleko. Navíc, kromě školních slohovek je to moje první prozaická věc, o to větší mam radost, že to někdo fundovanej ocenil. No, aktuálně probíhá čtenářská soutěž. Lajky sice nejsou jediný kritérium hodnocení, proběhne ještě vyhlášení pořadí na základě rozhodnutí odborný poroty, ale přesto bych byla ráda, kdybyste si tuhle věci přečetli, pohejtovali, ignorovali, ale případně i lajkli nebo sdíleli. Je na to myslim tejden. Potěší mě to a vy tak pomůžete týraným a utlačovaným legopanáčkům opět získat svobodu a chuť do života, díky!


Kantýna

Další prosím!" zařve kuchařka s ohavnou rybářskou sítí na hlavě a trsem lepkavých chlupů v podpaží. Na sobě má zelenkavou zástěru s květy a na tváři malou decentní pihu, takovou, která se ke kuchařce s ohavnou rybářskou sítí na hlavě a trsem lepkavých chlupů v podpaží nehodí. Snaží se mě zmanipulovat k tomu, abych okamžitě a co nejrychleji přišel s tácem přímo k ní. Divoce dýchá a nozdry se jí nafukují, až to vypadá, že její obličej exploduje, zaplaví celou kantýnu blátivou tekutinou a malá decentní piha spadne do rajčatové polévky té malé dívce v rohu. Malou dívku v rohu i rajčatovou polévku mám moc rád, kdežto blátivá tekutina mne odpuzuje, proto rychlým pohybem sunu svůj tác přímo k ohavné rybářské síti a trsu lepkavých chlupů.
Kuchařka hledí směrem do nekonečna a do mastných buclatých rukou bere oprýskaný talíř. Dnes už dvoustý devadesátý první. Jako první na něj kousek po kousku pečlivě klade nesplněná přání, která vzápětí přelévá sebranými iluzemi. "Ještě mi to prosím posypte trochou beznaděje", hlesnu, když vidím, jak odpudivě dnes oběd vypadá. Z plastové přihrádky vybírám příbor. Sahám mezi masu kovových předmětů a hledám svou oblíbenou vidličku, tu, která při dotyku s talířem začne recitovat milostnou poezii. Po několika minutách hledání se s úsměvem na rtech a vidličkou na tácu přesouvám k přihrádce s noži, kde už na mě čeká jeden ve tvaru dámského tanečního střevíce. Lžíci si vybírám každý den stejnou - krásnou, s jemnou elegantní rukojetí, zaoblenou přesně tak, že při jídle hravě vklouzne do úst a umožní mi ocenit všechny krásy polévky, která se toho dne podává.
Pevně svírám svůj tác. Tak pevně, až se plast taví a drze kape na podlahu. Mířím do rohu k malé dívce. Sedí u stolu pro dva, nohy má zkřížené a jí polévku. Dnes, jak už jsem řekl, je polévka rajčatová. Zdvořilý dotaz "Mohu si přisednout?" protentokrát nevyslovím. Bez okolků si sedám a sleduji její malé ruce, jak se perou s oranžovou hmotou. Ta se vyhýbá jakémukoliv kontaktu se lžící a tvoří malé tekuté sošky, které zase ve vteřině mizí. Zahlédl jsem bustu Karla Havlíčka Borovského. "Krásná socha slečno, to vy sama?" řekl jsem s obdivem a čekal, až se na mě malá dívka podívá. Její oči však bloudily kdesi v hlubinách talíře, občas jemně cvrnkly do právě vytvořené sochy a zase se vrátily zpět na své místo. "Ne" zašeptala uraženě, aniž by mě obdarovala alespoň kouskem svého pohledu. Věnovala se dál činnostem spojeným s obědem a zdálo se, že můj zájem o ni ji ani v nejmenším netěší, ba co víc, je jí dokonce velmi nepříjemný.
Ženský. Zatracený ženský. Jeden den se na tebe usmívaj, mrskaj po tobě vší silou láskyplnýma pohledama, oblíkaj tvý tělo do vlastních rukou a nohou, aby den na to mohly sedět, tvářit se nepřítomně a vyvolávat v tobě dojem, že jsi něco zkazil. Vyžívaj se ve svý nedostupnosti, týraj tě nezájmem a ještě si myslej, jak jsou skvělý a ctnostný. Až jednou lidstvo vymře, bude to právě kvůli týhle divný ženský povaze, kterou neodhadneš, ani kdybys očuchal veškerou literaturu na planetě a spolknul malej model Vesmíru. Tu ženskou by ses pokusil rozebrat na jednotlivý součástky, podle druhů je rozdělil do malejch plastovejch pytlíčků, pak je postupně zkoumal pod elektronovým mikroskopem a stejně bys nevěděl, na čem jsi. To je osud lidský exisentce.
Přivírám pravé oko a pokouším se zažehnout malou, leč pronikavou jiskřičku. Mám plán ji vyslat směrem k malé dívce, myslím, že taková jiskřička je přesně to, díky čemuž by mohly dívčiny vyschlé city divoce vzplanout. Škrt. Škrt. Nic. Zkusím to znovu. Dívka pomalu dojídá poslední zbytky rajčatové polévky a snad ještě víc, než na každém polknutí, si dává záležet na tom, aby se naše oči nesešly na jedné přímce. Škrtám tedy podruhé. Malá jiskřička zčistajasna vystřelí zpoza mých víček, cestou mi spálí čtyři řasy a letí vzduchem přímo k ní.
Malý horký kousek náklonnosti a zaujetí se zasyčením dopadl na jedno z jejích úzkých ramen, kde se usadil a… konečně vzhlédla směrem ke mně. "Kreténe!" vyhrkla uraženě, jemnýma rukama sebrala svůj tác, s trhnutím ho zvedla ze stolu a poslední mililitr polévky v jejím talíři mi vesele zamával na rozloučenou. Než opustila stůl zcela, neodpustila si zlověstný pohled. S ohořelou kůží na rameni a výhružně rytmickým klapotem bot opustila jídelnu, a já se mohl konečně pustit do oběda, který jsem si ke stolu přinesl.
Na rajčatovou polévku nemám nyní nejmenšího pomyšlení, a ač na mě z talíře po mé pravici dráždivě pokukuje, rozhodl jsem se přejít rovnou k hlavnímu chodu. Do rukou beru příbor, vidličku do levé a nůž do pravé, jak je to běžné. Blížím se s nimi k oprýskanému talíři číslo dvě stě devadesát jedna. "Má láska k tobě kvete jako rudá růže …" začne se slizkou srdceryvností vidlička, načež s ní mrštím přesně na místo, kudy před chvílí malá dívka odcházela. "Tady bude klid!" zařve kuchařka s ohavnou rybářskou sítí na hlavě a trsem lepkavých chlupů v podpaží.
Sedím u stolu pro dva sám a svým tanečním střevícem se rýpu v malých kouscích nesplněných přání. Sníst by se daly, kdyby ovšem nebyly polité sebranými iluzemi. A to množství beznaděje dnešnímu obědu taky na chuti moc nepřidává. Převracím jednotlivá sousta nejprve na talíři, pak i na jazyku a hořkostí se mi křiví ústa. Obědy v kantýně nikdy za moc nestály. Sakra, co se to stalo se světem?
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 veronicaveronikou veronicaveronikou | Web | 31. března 2015 v 18:32 | Reagovat

Naprosto báječná práce ! :-) smekám.

2 Nicolette Nicolette | Web | 1. dubna 2015 v 16:35 | Reagovat

Vážně super povídka! :-)

3 Illumináti Illumináti | Web | 1. dubna 2015 v 16:51 | Reagovat

such povídka
                  wow
     very kantýna
    much cena
                                                   8-)  8-)  8-)  8-)  8-)

4 Olja:) Olja:) | Web | 1. dubna 2015 v 16:56 | Reagovat

Páni tak to vážně gratuluji,že jsi se dostala do těch 20 :) já taky psala ale bohužel moje povídka nebyla vybrána ani do těch 50 nejlepší :X:D aspon vím,že se musím zlepšit :)
Určitě ti v soutěži držím palce!

5 Liliana Liliana | 1. dubna 2015 v 17:45 | Reagovat

Mám z té povídky smíšený pocit.
Perfektně pracuješ s jazykem, ale já tam vidím prvky dekadence a tu nemám ráda :-D

Takže až na mé subjektivní kritéria, objektivně hodnoceno velmi dobře...
Jak už jsem řekla, líbí se mi hlavně práce s jazykem, metafory, a podobně ;-)

6 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 1. dubna 2015 v 18:03 | Reagovat

Četlo se mi to velmi dobře i když na prvky dekadence moc nejsem, ale perfektní hra se slovy :-D

7 hellboy hellboy | Web | 1. dubna 2015 v 18:25 | Reagovat

skvělý!:-)

8 Barica Barica | Web | 1. dubna 2015 v 19:09 | Reagovat

Taky jsem se účastnila, ale prostě se mi můj příspěvek ani moc nepodařil, a nebyla jsem "ani" v první padesátce :/ Tohle je každopádně zajímavá povídka :) Ale je trochu nefér vůči ostatním  finalistům, že má vlastně "propagaci" na hlavní stránce blogu. Neberte mě však prosím jako nějakého nepřejícného zaujatého kritika - jenom konstatuji :D

9 Cam Cam | E-mail | Web | 1. dubna 2015 v 19:22 | Reagovat

Rozhodně to bylo zajímavé a nedivím se, že jsi byla vybraná.
Ironie v tom mě občas dohnala do stavu kdy se mi chtělo fakt smát, ale i brečet. Super, pokračuj :) Fakt oceňuji tvoji hru se slovy. A závěr.
Strašně se mi líbí, jak jsi dokázala něco, co by snad tvořilo minutu jednoho filmu popsat na několik řádků a přitom při čtení nemáš pocit, že umíráš :D

10 Gwendoline Gwendoline | Web | 1. dubna 2015 v 19:32 | Reagovat

Díky všem za kladné reakce!

[8]: má propagaci, Standa je moc hodný :D ale i když má propagaci, stejně to k nějak enormně velkýmu počtu lajků nevede, někdo má asi lepší :D

11 Suzume Suzume | 3. dubna 2015 v 12:31 | Reagovat

Přijde mi, že se tak moc snažíš být zajímavá, až je to umělé. Funguje to, protože tohle chtějí, soudě podle vybraných "nejlepších" příspěvků, ale nemyslím si, že jinde bys s tímhle dílem uspěla.
Měla bys zapracovat na myšlence, proudu děje(ačkoliv tady v podstatě žádný není) a hlavně gramatice. A prosím tě, když už něco napíšeš, tím spíš, když s tím pak někde soutěžíš, nech to opravit alespoň Word, pokud tam chyby sama nevidíš. Jsou opravdu do očí bijící.
Ještě poslední poznámka - vážně si nikdo nevšiml, nevadilo mu, že jsi vypravěči v posledním odstavci změnila pohlaví?

Osobně bych, vzhledem k tomu, že se jedná o celorepublikovou soutěž, hodnotila tak nanejvýš pěti body z deseti.

12 Gwendoline Gwendoline | Web | 3. dubna 2015 v 12:36 | Reagovat

[11]: sakra já jsem si toho vůbec nevšimla!!! v původním znění to takhle nebylo, kopírovala jsem to rovnou z jejich stránky na fb, kde psali, že jim to občas fb "zkazí"! Samozřejmě tam jinak chyby nemám, jdu to opravit, díky, nenapadlo mě, že to že se to občas zpřehází se může týkat i mě!

Zajímavá se být nesnažím, zajímavá jsem :D ne, prostě tohle byl volný proud myšlenek a co se týče zapracování na "myšlence"... to je asi subjektivní :)

13 Gwendoline Gwendoline | Web | 3. dubna 2015 v 12:48 | Reagovat

[11]: už opraveno, můžeš si to přečíst tak, jak to má být doopravdy. Teď je prostor pro kritiku!

14 S. S. | Web | 3. dubna 2015 v 16:42 | Reagovat

Tady musím zarazit svou povahu, která by nejraději zkritizovala poleh mrtvý krysy pod umývadlem s tim, že by tlapa měla bejt přece jenom o trochu vejš, a řeknu a napíšu takové malé, ale ne zcela bezvýznamné: „Ooo..."

15 xthoughts xthoughts | 3. dubna 2015 v 16:48 | Reagovat

Pekná poviedka :) naozaj

16 jsemany jsemany | Web | 3. dubna 2015 v 20:18 | Reagovat

Tohle je povídka, na kterou jsem čekala dost dlouhou dobu. Dokonalá a nádherná. Dotkla se mého srdce. Špatně se popisuje ten pocit, který teď po přečtení cítím, takže snad stačí říci... "Božské, děkuji."

17 Writt Writt | Web | 4. dubna 2015 v 14:29 | Reagovat

Tyjo, hodně zvláštní, až mě to chvílemi děsí, ale vlastně je to fakt výborný! Gratuluji, zasloužené :)

18 Fairy Desiree Fairy Desiree | Web | 4. dubna 2015 v 18:22 | Reagovat

Wow, fantastická poviedka... taká krásne zvláštna. Taký štýl mám veľmi rada. Ani sa nečudujem že si sa dostala až tak ďaleko, si skvelá :-)

19 Fairy Desiree Fairy Desiree | Web | 4. dubna 2015 v 18:25 | Reagovat

[18]:  Oh, uviedla som zlý web, sorry ;-)

20 Matla Matla | 4. dubna 2015 v 19:22 | Reagovat

Mě se povídka líbila. Koukám, že jsou tu i nějaké negativní ohlasy, ale na to, že je to jedna z tvých prvních - ty obraty, metafory, fakt se mi líbí práce s jazykem, výrazy. ;-)

21 Kelíns Kelíns | E-mail | Web | 5. dubna 2015 v 11:47 | Reagovat

Moc se mi to líbí, ten konec je úžasný :-)

22 Em Age Em Age | Web | 6. dubna 2015 v 9:29 | Reagovat

Tak tohle je zatraceně dokonalý. :-D

23 Em Age Em Age | Web | 6. dubna 2015 v 9:30 | Reagovat

[11]: Takové hnidopichy, jako jsi ty, miluju.

24 Vēra Nīkē Vēra Nīkē | E-mail | Web | 6. dubna 2015 v 10:26 | Reagovat

Celkem zajímavý námět, řekla bych... popravdě, netuším, zda jsem vůbec někdy něco takového četla... je to rozhodně... originální. Nebo mám málo načteno. Asi bych moc dlouho nezvládla číst v tomto stylu, ale... pro takovou krátkou povídečku je to celkem dobré... měla bych se odnaučit používat slovo "celkem"... :D Každopádně, zajímavé to stvoření jsi... :-D

25 nefrisim nefrisim | Web | 7. dubna 2015 v 13:26 | Reagovat

Paráda! Já běžným povídkám nijak neholduji, ale musím uznat, že tahle rozhodně nepatří mezi "běžné". Podle mého názoru je to čtivé, má to zajímavý nápad a dobré vyjadřování (úplně vidím ty nechutný chlupy).
Závěr? Jen tak dál... :-D

26 Henna Henna | E-mail | Web | 8. dubna 2015 v 15:42 | Reagovat

Jak již řekla naoki-keiko: Úžasná hra se slovy. Já osobně si vybírám trochu jiný styl psaní, na tak vážný, ale tohle je bravurní. Je to k zamyšlení...
A můžu se zeptat,jaké bylo téma?

27 jnewopntze jnewopntze | 8. dubna 2015 v 16:34 | Reagovat

[26]: Svět uvnitř mé hlavy

28 Henna Henna | E-mail | Web | 9. dubna 2015 v 14:35 | Reagovat

Děkuji. Tak teď vím přesně, co bych napsala. Bylo by to totálně jiné, než to tvoje, stejně se vsadím, že by to tvoje bylo lepší. :-) Na tohle téma mám spoustu nápadů, škoda, že jsem o tom nevěděla dřív.

29 Nessi Nessi | E-mail | Web | 12. dubna 2015 v 0:57 | Reagovat

Povedené :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama