Setkání

13. dubna 2016 v 21:49 | Gwendoline
Někdo zaklepal na dveře bytu, nečekal na vyzvání a okamžitě otevřel. Byl to muž v černém klobouku s knírem pečlivě zatočeným směrem nahoru. Vlastně tvořil takovou malou kudrlinu. "To je ale pěkný knír," proběhlo Jiřímu hlavou, když pohlédl muži v černém klobouku do obličeje. No počkat, byl by knír první, čeho byste si všimli ve chvíli, kdyby vám neznámý podivín vniknul do bytu? Asi nebyl, ale to je teď jedno. Jiří se rád zaměřoval na maličkosti. Ne že by mužův knír nebyl v jistém slova smyslu velkolepý, to jistě ano, ale přece jen, v dané situaci nejspíš nebyl klíčovou záležitostí. Oba dva na sebe hleděli vytřeštěnýma očima a ani jeden z nich neměl nejmenší tušení, co tu ten druhý pohledává. "Co tu pohledáváte?" zeptal se muž v černém klobouku s knírem pečlivě zatočeným směrem nahoru. "Sám nevím," řekl Jiří a pokračoval v tom, co dělal předtím. Co dělal? To nikdo neví. Než se rozrazily dveře a v nich se objevil ten muž, nikdo Jiřího nesledoval. Podat tak svědectví o jeho činnosti? Prostě nemožné.

"Když nad tím tak přemýšlím, co tu vlastně děláte vy?" zeptal se váhavě Jiří. "Já?" dotázal se muž v černém klobouku s knírem pečlivě zatočeným směrem nahoru. "Já jsem přišel z práce domů. A když dovolíte, rád bych si odložil, v klidu se posadil na gauč, vypil si čaj a poté hodiny a hodiny sledoval hru stínů, kterou tvoří auta projíždějící za okny. Ostatně jako každý den." Jiří chápavě pokýval hlavou. Nasadil si hnědé kožené rukavice, pomocí dlouhé lžíce obul boty, které mu byly trochu těsnější, než by bylo zdrávo. Nakonec sundal z věšáku kabát, pečlivě zapnul knoflík po knoflíku a z ramene si smetl malé částečky prachu. "Tak tedy na shledanou," oznámil suše a odešel. Muž postavil na čaj, sedl na si na gauč a čekal, až se voda začne vařit. Svůj černý klobouk si nesundal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama